Jsem zpátky doma. Po půl roce cestování, bydlení v malém prostoru, trávení většiny času venku, a také po půl roce bytí sama se sebou. Často se mě lidé ptají, co mi má cesta přinesla. Pokusím se to sepsat:
Pocit svobody. Že si svůj život tvořím a organizuju přesně podle sebe.
Víru, že sny se mohou plnit. Donedávna pro mě byla představa, že cestuju půl roku sama dodávkou, tak trochu sci-fi. Chodila jsem do práce, neměla jsem ani tu dodávku. Ale když člověk něco opravdu chce, tak to zkrátka dokáže vymyslet a zrealizovat a hvězdy jsou mu nakloněny.
Prohloubení vnitřního klidu a srovnání hodnot. Když takhle cestujete, zklidní se vám myšlenky, přiblížíte se sami sobě a své intuici a víte, že všechno je, jak má. Srovnáte si hodnoty a poznáte, co je opravdu důležité.
Velkou úctu k přírodě. Přírodu jsem vždycky měla ráda a snažila se chovat ekologicky. Ale ještě víc jsem si uvědomila, jak je na jednu stranu neskutečně chytrá, rozmanitá, přizpůsobivá… a na druhou stranu strašně zranitelná. Hlavně v Řecku jsem skoro na každém místě, kde jsem spala, sbírala pytel odpadků…
Vědomí, že chci dělat věci, které pro mě mají smysl. Prožívám naplno každý okamžik a už si nechci nechat protéct mezi prsty ani jediný den. Až se za pět let ohlédnu, abych si řekla, že to bylo skvělých 5 let, takhle jsem chtěla žít.
Minimalismus. S sebou můžete vzít jen to, co se vám vejde do auta. Nakonec zjistíte, že polovinu z toho vůbec nepotřebujete. Moc se mi líbilo žít takhle jednoduše.
Prožívání opravdového štěstí. Takového toho někde hluboko uvnitř vás, kdy se díváte na západ slunce a vaše srdce se usmívá.
Děkuju za všechno…
Jana
Smekám, já jsem takovou odvahu nenašel.
Nejprve železná opona, potom závazky – rodina a teď zdravotní problémy a pocit, že mi život už protekl mezi prstami.
dědo Yožo
Neztrácejte naděj, já myslím, že když člověk po něčem opravdu touží, tak najde cestu, jak to udělat. Jestli máte velké zdravotní problémy,můžete cestovat třeba s někým… moc Vám držím palce a moc díky za komentář. Jana