„Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“

HENRY FORD (a já a Koloděj)

Něco o mně…

Několik fakt na začátek :-): je mi 48 let (v roce 2019, ať to nemusím pořád aktualizovat :-)), momentálně žiju sama (tohle bych aktualizovala ráda :-)), mám dospělou dceru.

JanaMám vystudovanou FTVS, ale sport už mě dlouho neživí, užívám si ho jenom pro radost: lezu po skalách, běhám orientační běh, běžkuju, sjezduju, občas vytáhnu kajak… zkrátka různé skopičiny v přírodě :-). Donedávna jsem pracovala v jedné firmě jako šéfredaktorka časopisu, starala se o marketing atd.

Mám ráda motto Henryho Forda: „Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“

Mým snem vždycky bylo mít dodávku upravenou na spaní a jezdit s ní lézt na skály nebo jen tak cestovat. Také jsem toužila mít práci, která se dá dělat odkudkoliv, aby se mi lépe cestovalo :-). A jelikož sny se mají plnit a já věřím tomu, co říká H. Ford, na konci roku 2018 jsem naposledy zavřela dveře kanceláře a vyrazila na půlroční cestu.

Předcházely tomu dva měsíce intenzivních příprav. Koupila jsem dodávku (jak jinak než Forda :-)), pojmenovala ji Koloděj a s pomocí kamaráda jsem ji vybavila na spaní, vaření atd.

Pracovala jsem celou dobu na počítači jako OSVČ – domluvila jsem si částečnou spolupráci s původní firmou (pokračuji v práci šéfredaktorky, akorát na dálku), tomu pár dalších věcí typu copywriting apod., ale hlavně se snažím rozjet mou srdeční záležitost – projekt www.mozaikazdravi.cz. To je můj další sen a moc si přeju, aby se mi také vyplnil.

Moje cesta trvala něco přes šest měsíců a byla fantastická. Ani na vteřinu nelituju, že jsem ji podnikla. Tolik mi toho dala…

Přála bych si inspirovat lidi k tomu, že i zdánlivě nemožné se může stát skutečností, ať už je to cokoliv: změna práce, cestování, uzdravení… Že stačí správně nastavit mysl, vystoupit z komfortní zóny, nebát se udělat změnu.

Zkrátka snít a vědět, že sny se plní…

Něco o Kolodějovi…

Začnu tím, jak Koloděj ke svému jménu přišel: když jsem ho viděla poprvé v garáži autobazaru, smála jsem se, že autobus nechci :-). Vypadal opravdu jako obr – obr Koloděj z Cimrmanovy hry. A to mu už zůstalo. Navíc je to symbolické: Kolo-děj, jako děj na kolech. A že se toho v následujících měsících dělo opravdu hodně…

KolodejStačilo se s ním jednou projet a hned si mě získal. Vyndala jsem druhou řadu sedaček, upravila ho na spaní, koupila extra baterku pro počítač a ledničku, vymyslela systém jejího nabíjení, vyrobila různé doplňky typu kartony do oken apod., koupila záchod, ledničku, boxy na věci…

Celých šest měsíců byl mým skvělým parťákem a kamarádem (přiznávám, někdy jsem si s ním po večerech povídala :-)). Nikdy mě nenechal ve štychu a opravdu vedro mi v něm bylo v noci jenom dvakrát :-).

Původní plán byl, až se vrátím, zase ho prodat. Ale neboj, Koloději, nechám si tě. Po takové době společného cestování… to zkrátka nejde.

Trošku tě vytuním, nechám opravit drobné bolístky a ještě toho spolu spoustu zažijeme :-).